Žijeme v kraji, který stromy v hojné míře rozhodně neoplývá. O to prázdněji pak působí každé místo, na němž byl z něčího rozhodnutí či vůle pokácen strom, který na něm před tím dlouhá léta rostl. A v posledních letech se v Miroslavi stromy kácí hodně. Kácí se v takové míře, v jaké u nás podobné zásahy už dlouho neprobíhaly. Nejvýraznějším úbytkem stromů bylo nedávné vymýcení akátového háje na konci Ramoše. Podle slov představitelů města i jiných odpovědných institucí v tomto směru vše probíhá podle plánu. Na první pohled nezbývá, než tomuto tvrzení věřit. Je zcela přirozené, že vše má svůj čas, tedy jak stromy, tak i my lidé. Proto je pochopitelné, že je potřebné strom pokácet, když dojde na konec své pouti, začne usychat, a může proto začít ohrožovat své okolí. O to smutnější jsou případy, kdy je podobná argumentace využita k podetnutí stromů, které žádnou takovou hrozbou pro své okolí nebyly. Mám na mysli nedávné pokácení celkem 30 borovic na Větrňáku. Na tomto místě mi dovolte malou vsuvku.
Borovice se na Miroslavské kopce dostaly díky lidem. Ještě na počátku 20. století byly kopce nad Miroslaví vesměs holé, protože sloužily především jako pastviny pro hospodářská zvířata, nejčastěji ovce a kozy. S jejich úbytkem potřeba pastvin přestala být naléhavou a obyvatelům města již tehdy chyběl v parných létech stín. Proto se rozhodli zpříjemnit si místo, kde žijí a osázet kopce borovicemi, tedy stromy, které díky svým hlubokým kořenům dokážou růst i na nehostinných místech. Borovice byly na kopcích vysázeny ve dvou fázích. Nejprve ve 20. a 30. letech a pak po 2. světové válce. Mladé stromky se díky následné péči těch, kteří je sázeli, ujaly a borové háje se staly nedílnou součástí tváře města. Dnes již v Miroslavi nežije nikdo, kdo by kopce pamatoval bez nich. Miroslavští osázením kopců dokázali z bývalých a již nepotřebných pastvin, které by bez jejich přičinění postupně zarostly náletovými keři, vytvořit svým úsilím místo s jedinečnou atmosférou. Místo, kam je možné se v kterémkoli ročním období vydat na příjemnou vycházku s působivým výhledem do kraje. Počin našich předků je o to úctyhodnější, když si uvědomíme, že v širším okolí se občané žádné jiné obce či města k něčemu podobnému v takovém rozsahu neodhodlali. Ze všech těchto důvodů je možné borové háje na Miroslavských kopcích označit za součást „rodinného stříbra“ města a mnozí je tak i vnímají. Ve svém chvályhodném záměru sázet na kopcích se však Miroslaváci přece jen dopustili jedné chyby. Pro sázení zvolili borovici černou, která v našem kraji není původní, a proto se jí ve zdejších podmínkách nedaří zrovna nejlépe. I z tohoto důvodu začínají borové háje poslední dobou stále více prosychat. A zvolna usychající kmeny vzbuzují zájem té části veřejnosti, která doma topí dřevem, čímž je možné vsuvku uzavřít a vrátit se k pokračování původní linie článku.
Podobným způsobem neušly pozornosti i borovice na Větrňáku. Stačilo vznést iniciativní dotaz na příslušná místa, tedy na město, jako majitele pozemku, následně na Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), jako správce Přírodní památky Miroslavské kopce a obě instituce v souladu s plány vydaly své souhlasy. Pokáceny přitom měly být jen stromy prosychající a usychající. Výsledek však působí poněkud odlišným dojmem. Z Větrňáku zmizely borovice, které byly rozhodně v lepší kondici než mnohé z těch, které na něm i po kácení zůstaly stát. Rozpaky vzbudil také fakt, že některé z pařezů byly zakryty (maskovány?) hrabankou, přičemž u jiných se tak ani náznakem nestalo. Nejen proto se čtyři zástupci spolku Stromy v krajině, který se o Větrňák již 4 roky vlastními silami za odborné spolupráce s AOPK a s podporou Správy majetku města Miroslavi stará, setkali přímo na tomto kopci asi týden po kácení se zástupcem AOPK. Byli jsme ujištěni, že vše proběhlo opravdu „podle plánu“ a po předchozím výběru. Současně zazněl příslib, že na Větrňáku už nepadne jediný strom. Přesto zde o týden později ubylo dalších devět borovic. O čtyři více než kolik jsme jich v čase naší schůzky našli označených. Podle svého následného sdělení AOPK nestačila včas držiteli příslušných povolení dát o naší dohodě vědět a ten tedy pokračoval v započatém a úřady schváleném díle. Ty čtyři stromy navíc prý bylo také nutné odstranit, protože byly vážně poškozeny při pádech pokácených kmenů oněch pěti označených stromů. Na Větrňáku je tak o 30 borovic méně. Nepopírám, že tyto stromy opravdu pomalu odcházejí a že časem by bylo nutné je dát pryč. Většina z těch, které byly podťaty, však mohla ještě několik let růst, aniž by někoho ohrožovala a přitom mohla po tento čas poskytovat stín nově vysazeným stromům, které by takto chráněny měly šanci ujmout se snáze než ty, které teď budou vysazeny na nově vzniklé pasece. Na Větrňáku by se teď už kácet nemělo, ale výše zmíněná povolení mají větší rozsah. Vztahují se na dalších 50 uschlých a proschlých borovic na Markově kopci, které zřejmě přijdou na řadu na podzim.
Nešťastný průběh kácení na Větrňáku je jen dalším důsledkem nedostatečné komunikace. Stejně jako je tomu v naprosté většině jiných nedorozumění. Jsem přesvědčený, že kdyby se o celé záležitosti mluvilo včas a byli o ní informováni nejen ti, kteří mají péči o Miroslavské kopce uloženou ze zákona, ale také ti, kteří se jim věnují proto, že jim jejich osud není lhostejný, bylo by možné provést pečlivější výběr stromů určených k pokácení a následně zajistit i jejich šetrnější odstranění. Právě proto, aby se do budoucna podobné „přehmaty“ neopakovaly, rozhodl se spolek Stromy v krajině k tomuto tématu uspořádat setkání občanů města Miroslavi se zástupci vedení města, Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a České inspekce životního prostředí. Setkání se uskuteční v pátek 21. dubna 2017 od 18:00 hodin v restauraci Slávie (náměstí Svobody 2) a jsou na ně zváni všichni, kteří se zajímají o péči o stromy v katastru našeho města. Cílem tohoto setkání je umožnit představitelům města a přizvaných institucí seznámit miroslavskou veřejnost s plány v oblasti péče o stromy (plánovaná kácení, obnova takto ošetřených porostů, nová výsadba stromů) a s dalšími možnostmi, které se na tomto poli nabízejí. Současně budou mít občané možnost sdělit své názory na danou problematiku a dát tak těm, kteří se péči o stromy v Miroslavi aktivně věnují, zpětnou vazbu.
Jakkoliv připravované setkání může pomoci mnohé ohledně stromů vyjasnit, ani sebeobsažnější debata nezmění nic na tom, že borovice černé na Miroslavských kopcích budou dále pomalu usychat. Na obnovu veřejné zeleně je sice možné čerpat různé dotace, ale zatím se tak neděje. Před osmdesáti lety a následně o další dvě až tři dekády později naši předkové osázeli Miroslavské kopce stromy. Ty se poté, co vyrostly, staly charakteristickou kulisou města, která však nyní začíná pomalu mizet. Teď je řada na nás, abychom na práci tehdejších Miroslaváků navázali, pomalu odcházející borové háje nahradili a dokázali tak pro další pokolení zachovat na kopcích podobnou atmosféru, pro kterou je mají jejich návštěvníci rádi a pro kterou se na ně vrací. Spolek Stromy v krajině začal již před několika lety po konzultaci s AOPK postupně vysazovat na Markově kopci a na Větrňáku doporučené druhy stromů, které jsou pro tuto lokalitu vhodné. Jedná se o borovice lesní, jeřáby břeky a duby šípáky, případně o duby zimní. V jejich sázení budeme i nadále pokračovat, ale protože náš spolek má v současné době jen 12 členů, začínáme se dostávat do situace, kdy v tomto počtu přestáváme v potřebné míře zvládat následnou péči o nově vysazené stromy, především jejich zalévání v horkých letních měsících. Pokud byste také vy rádi přispěli k zachování stromů na Miroslavských kopcích, ozvěte se nám prostřednictvím mailové adresy sazime@stromyvkrajine.cz, nebo zavolejte na telefonní číslo 775 282 212.